Velká iluze / Mika Waltari ; přeložila Jana Mašková

Přeloženo z finštiny

První román nejznámějšího finského prozaika je trýznivým příběhem milostného trojúhelníku i symbolickou reflexí měnící se doby mezi dvěma světovými válkami.

Román Velká iluze byl vydán roku 1928 a Mika Waltari se díky němu stal v necelých dvaceti letech finskou literární celebritou. Novela s poetistickými i romantizujícími rysy vypráví bolestný příběh touhy a hledání uvnitř platonického milostného trojúhelníku, jehož vrcholy tvoří vypravěč, mladý redaktor Hart, jeho starší a skeptický kolega Hellas a rozmarná dívka jménem Caritas, kteří se setkávají uprostřed intelektuální helsinské společnosti plné póz a masek, skrývajících zoufalství a prázdnotu. Trojice hlavních hrdinů, k níž posléze přistoupí ještě vypravěčův dospívající bratr, od počátku pociťuje zvláštní spřízněnost, která se soupeřením o Caritasinu přízeň jen prohlubuje, nevyhnutelně však spěje k tragické katarzi... Se symbolikou, naznačenou i jmény postav, vytvořil pozdější finský klasik na tomto dějovém půdorysu silnou reflexi doby mezi dvěma světovými válkami, doby, v níž se překotně střídají generace a hodnoty v bezradné touze po nalezení nového smyslu, nové "velké iluze", jež nahradí iluze odcházející. Tím si Waltariho prvotina, ve které již zaznívají témata a postavy jeho pozdějších velkých děl, vysloužila v své době srovnání s díly F.S.Fitzgeralda a dalších modernistických klasiků.