Nemožnost nuly / Adéla Knapová

Bezejmenný chlapec byl svědkem smrti muže v metru. Na rozdíl od jeho nevšímavých maloměšťáckých rodičů, zvědavého davu a necitelného funebráka jej to zasáhlo. Vyrostl v mladého nadějného studenta, jeho okolí - od rodičů přes sestru a manželku po celou okolní společnost - je však tak malé, chladné a obecně nechápavé, že mu neumožní být ničím víc než průměrným učitelem tělocviku. Osamělý, nepřátelským okolím šikanovaný, naváže podivný jednostranný nepochopený vztah s mladou sebevražedkyní, jíž píše podivné dopisy. Podezírán z pokusu vraždy je postupně vyvrhnut společností na její okraj, kde dožívá poměrně mlád jako invalidizovaná troska - ostatně není o co stát, protože veškerá společnost je malá, sobecká a ve všech svých projevech veskrze zlá. Banální osud hrdiny tak banálního a nevýrazného, že nemá ani jméno, jako ostatně žádná postava - pouze označení. V tomto podivném světě jsou všichni stejně ztracení, jejich životy jsou stejně prázdné a zbytečné, jejich usilování stejně marné, takže jména nejsou důležitá. Ani život není důležitý - ani smrt - je třeba jen nějak to přežít. Na rozdíl od víceméně neživých lidí, autorka jako jistý poetizační prvek (v jinak expresivními negativními přivlastky přesyceném textu) personifikuje věci až do role jakýchsi spoluhráčů, spoluvypravěčů děje: "Vyděšené nohy", "puky na kalhotách se zubí zadostiučiněním" "klíč pokoří spící zámek dveří", takže věci působí v ději daleko přívětivěji než lidská společnost.

Román o jednom lidském údělu, marném, neúspěšném, ztraceném životě bezejmenného muže, jenž byl kdysi nadějný chlapec, ale rodina bez lásky, zlý svět a život jej udolal. Obžaloba necitelné, nechápavé, neurvalé společnosti.